PŘÍBĚH SKLADBY
Duše pláčou, ne dýně
ZAČÁTEK
Proč vznikla
„Duše pláčou, ne dýně“ vznikla z úplně obyčejnýho nasrání.
Každej rok kolem Dušiček slyším pořád víc jen:
Halloween.
Halloween party.
Masky.
Dýně.
Kostýmy.
A přitom mám pocit, že se skoro zapomíná na to, že my tady máme vlastní tradici.
Dušičky.
Pro mě byly vždycky spojený se zapalováním svíček na hrobech, doma, se vzpomínkou na lidi, kteří už tu nejsou, s tichem, chladem, podzimem a zvláštním pocitem, že člověk na chvíli myslí na ty, co byli před ním.
A štve mě, že tohle všechno začíná přehlušovat něco, co jsme si přivezli odjinud.
Právě proto vznikla tahle skladba.
OSOBNÍ ROVINA
Příběh skladby
Já Halloween nikomu zakazovat nechci.
Kdo se chce převlíknout, jít na party nebo si vyřezat dýni, ať to udělá.
Ale vadí mi, když se z toho stane skoro jediná věc, kterou kolem konce října a začátku listopadu slyšíme.
Protože pro mě tohle období vždycky znamenalo něco úplně jiného.
Hřbitov večer.
Tma.
Stovky malých světel.
Vosk.
Studenej vzduch.
A konkrétní jména lidí, za který tu svíčku zapaluješ.
Za babičku, za dědu, za všechny, co nejsou tu.
Tohle je pro mě mnohem bližší než masky a halloween party.
Ne proto, že bych chtěl tvrdit, že naše tradice je „lepší“.
Ale protože je naše.
A nechci, aby se na ni zapomnělo jen proto, že něco jiného je hlasitější, barevnější a líp se prodává.
SLOVA
Jak vznikal text
Tentokrát jsem nechtěl být jemnej.
Proto je text schválně přímej.
Tady nejsme v Americe, žádný dýně, žádná maska!
Je to nadsázka, ale zároveň přesně vystihuje, co mě při psaní štvalo.
Měl jsem pocit, že všude kolem sebe vidím Halloween, ale slovo Dušičky skoro mizí.
A přitom právě jejich obraz mám v sobě od dětství.
Zapálit svíčku.
Zajít na hrob.
Vzpomínat.
Někdy zapálit svíčku i doma.
Na chvíli se zastavit.
Proto proti sobě text staví dva úplně rozdílné světy:
Žádný klauni, žádný trik, jen ticho mezi hroby.
Na jedný straně hlučná party.
Na druhý ticho a světlo svíčky.
A já přesně vím, kterej z těch dvou světů je mi bližší.
DNES
Co pro mě znamená dnes
Dnes pro mě „Duše pláčou, ne dýně“ znamená hlavně připomínku, že nemusíme automaticky zahazovat vlastní tradice jen proto, že k nám přichází něco nového.
Můžeme znát Halloween.
Můžeme vědět, odkud pochází.
Ale zároveň bych byl nerad, kdybychom jednou zjistili, že všichni umíme vyřezat dýni, ale už skoro nikdo neví, proč jsme chodili zapalovat svíčku na hřbitov.
Proto je pro mě závěr skladby vlastně nejdůležitější:
Halloween nech si... my ctíme světlo v tichu.
Přesně o tom ta skladba je.
Ne o nenávisti k Americe.
Ale o tom, že nechci, aby naše Dušičky zmizely pod nánosem cizího svátku.
Protože pro mě nejsou o dekoraci.
Jsou o lidech.
O vzpomínce.
A o světle, který zapálíš za někoho, kdo už si ho sám zapálit nemůže.
POSLECHNI SI SKLADBU