Lada

Lada patří k postavám slovanské tradice spojovaným především s láskou, harmonií, plodností, svatbou a jarní obnovou. U jejího přesného postavení ve staré slovanské mytologii existují mezi badateli spory, ale v pozdější tradici a lidových představách bývá vnímána jako jemná ženská síla spojená s návratem života, tepla a rovnováhy.

Její svět není světem hromu ani podsvětí. Přichází s táním, první zelení, světlem po dlouhé zimě a s pocitem, že se něco znovu dává do pohybu. Tam, kde Morana uzavírá cyklus, Lada otevírá nový.

Ve světě Hellrasher je Lada hlasem návratu.

Přichází tiše, bez velkých gest. Nejprve jako změna ve vzduchu, pak jako voda tekoucí z tajícího sněhu, první tráva a světlo, které zůstává o něco déle než den předtím. Její síla není prudká. Je pomalá, ale vytrvalá.

Ve skladbě Lada představuje okamžik, kdy po dlouhém chladu začíná člověk znovu cítit, že se může nadechnout. Něco, co bylo dlouho zamrzlé, se začne pomalu probouzet.

Jaro v jejím příběhu není jen roční období. Je obrazem návratu barvy do života. Po čase, kdy všechno působilo prázdně a bez pohybu, přichází první znamení, že změna už začala.

Lada nepřináší zapomnění. To, co zima vzala, zůstává součástí příběhu. Ona ale ukazuje, že i po ztrátě může přijít nový začátek a že staré rány nemusí navždy zůstat studené.

Voda z tajícího sněhu, první květ a ranní světlo jsou v jejím světě znamením proměny. Neříkají, že minulost zmizela. Říkají, že život pokračuje.

Proto Lada ve světě Hellrasher není jen symbolem krásy nebo jara. Je připomínkou, že obnova nemusí přijít jako výbuch síly — někdy začíná téměř neznatelně.

A právě v tom je její moc.

Lada je v Dědictví bohů symbolem návratu světla, rovnováhy a nového začátku po dlouhé zimě.