PŘÍBĚH SKLADBY
Respektuj ne
ZAČÁTEK
Proč vznikla
„Respektuj ne“ vznikla z něčeho, co mě štve už dlouho.
Že lidi často neumějí přijmout jednoduché ne.
Když něco odmítneš, jako by samotná odpověď nestačila.
Hned přijde:
Proč ne?
Co proti tomu máš?
Proč to nejde?
Proč to nechceš?
Co se stalo?
A člověk má najednou pocit, že svoje vlastní rozhodnutí musí obhájit před soudem.
Přitom někdy je důvod úplně jednoduchý.
Nemám čas.
Nemám chuť.
Jsem unavený.
Nechci.
Nebo prostě jen:
Dneska ne.
Poslední kapka pro mě byla úplně obyčejná situace kolem dětí.
Dcera si chtěla pozvat domů sousedku.
Já jsem řekl, že tentokrát k nám nemůže.
Nic víc za tím nebylo.
Neměl jsem proti té holce vůbec nic.
Neměl jsem problém se sousedy.
Prostě jsem jako rodič řekl:
Ne. Dneska k nám nemůže.
A čekal jsem, že tím to končí.
Jenže za chvíli mi někdo klepal na dveře.
Byla to sousedka.
A začala se mě ptát, proč její dcera k nám nemůže.
Co proti ní mám.
Jestli se něco stalo.
Jestli je nějaký problém.
A já tam stál a říkal si:
Proč vůbec musím svoje „ne“ obhajovat?
Já jsem neřekl, že její dceru nechci nikdy vidět.
Neřekl jsem, že je s ní nějaký problém.
Jen jsem rozhodl, že ten den k nám nepřijde.
A přesto se z jednoduchého rozhodnutí najednou stala věc, kterou jsem měl vysvětlovat a obhajovat.
A právě v tu chvíli mi v hlavě naskočilo:
Proč sakra nestačí ne?
Tahle situace byla jen jedna z mnoha.
Ale byla poslední kapkou.
A přesně tam se pro mě celá myšlenka skladby spojila dohromady.
OSOBNÍ ROVINA
Příběh skladby
„Respektuj ne“ ale není jen skladba o jedné sousedce.
Je o hranicích.
A o tom, jak těžké někdy je ty hranice vůbec mít.
Protože svět nás pořád tlačí k tomu, abychom dělali víc.
Pracovali víc.
Stíhali víc.
Vyhověli víc lidem.
Byli pořád dostupní.
A když člověk konečně řekne ne, často má okamžitě pocit, že dělá něco špatně.
Proto začíná text právě:
Někdy mě unaví svět, všechno chtít, všechno stihnout.
Tohle znám dobře.
Člověk běží, protože má pocit, že musí.
Ne protože chce.
A někdy se ani nezastaví, aby si položil jednoduchou otázku:
Chci to vůbec?
Proto je pro mě základ celé skladby v refrénu:
Respektuj ne — není to slabost, je to dech.
Ne není vzdor.
Ne není útok.
Ne nemusí znamenat, že mám s někým problém.
Někdy je to prostě způsob, jak si zachovat vlastní prostor.
Vlastní čas.
Vlastní klid.
A někdy i vlastní zdravý rozum.
SLOVA
Jak vznikal text
Při psaní jsem nechtěl udělat skladbu jen o tom, že jsem unavený z práce.
To je v ní taky.
Ale postupně mi docházelo, že to téma je mnohem širší.
Proto tam je:
Když řeknu ne povinnostem, neznamená to, že nechci žít. Jen nechci být stroj bez citu, co se bojí zastavit.
Přesně o tom to je.
Člověk nemusí všechno zvládnout.
Nemusí všemu vyhovět.
Nemusí všechno nést.
Proto je pro mě důležitá i věta:
Ne všemu musím rozumět, ne všechno musím nést.
A pak je tam ještě druhá část celého problému.
Nestačí jen chtít, aby ostatní respektovali moje ne.
Já se ho musím také naučit říkat.
Bez pocitu viny.
Bez strachu, že někoho zklamu.
Proto tam zaznívá:
Ne říkám strachu, že zklamu.
Tohle je pro mě jedna z nejdůležitějších vět celé skladby.
Protože právě strach z reakce ostatních nás často donutí říct ano i ve chvíli, kdy uvnitř chceme říct ne.
Máme strach, že budeme vypadat sobecky.
Že se někdo urazí.
Že nás přestane mít rád.
Že něco pokazíme.
A tak svoje vlastní hranice raději posuneme.
Znovu.
A znovu.
Dokud už skoro žádné nemáme.
Proto je tam i:
Ne říkám světu, co spěchá, a nezná už, jak stát. Ne říkám práci, co mě pálí, a lidem, co chtějí brát.
Ne jako válka proti světu.
Ale jako rozhodnutí, že nemusím pokaždé ustoupit.
A právě proto má pro mě velkou váhu i věta:
To ticho není prázdnota, je to místo, kde jsme opravdoví.
Protože někdy teprve ve chvíli, kdy přestaneme poslouchat všechny ostatní, zjistíme, co vlastně chceme my sami.
DNES
Co pro mě znamená dnes
Dnes pro mě „Respektuj ne“ znamená úplně jednoduchou věc.
Když někdo řekne ne, respektuju to.
A očekávám to samé.
Nemusím znát všechny jeho důvody.
Nemusím s nimi souhlasit.
Nemusí se mi jeho rozhodnutí líbit.
Ale pořád ho můžu respektovat.
A právě ta situace se sousedkou mi to ukázala úplně jednoduše.
Nešlo o její dceru.
Nešlo o žádný konflikt.
Nešlo o to, že bych měl proti někomu něco osobního.
Já jsem prostě řekl, že ten den k nám její dcera nemůže.
A to mělo stačit.
Přesně stejně to ale funguje v práci.
Ve vztazích.
V rodině.
Mezi kamarády.
Všude.
Ne nemusí být začátek vyjednávání.
Někdy je to konečná odpověď.
A stejně důležité je pro mě dnes i to, že se sám učím říkat ne bez pocitu, že se za něj musím omlouvat.
Protože někdy nejde o odmítnutí druhého člověka.
Jde jen o ochranu sebe.
Proto pro mě závěr skladby znamená tolik:
Ne, co zní jako ztráta… je návrat k sobě.
A právě to je dnes pro mě celé „Respektuj ne“.
Ne jako agrese.
Ne jako vzdor.
Ne jako sobectví.
Ale jako hranice.
Respektuj ne.
Bez nátlaku.
Bez uraženosti.
Bez výslechu.
A někdy i bez vysvětlení.
Prostě respektuj ne.
POSLECHNI SI SKLADBU