PŘÍBĚH SKLADBY
Země má
ZAČÁTEK
Proč vznikla
„Země má“ vznikla z pocitu, že domov není jen místo, kde člověk zrovna bydlí.
Část života jsem strávil v zahraničí.
A nebylo to tak, že bych se tam měl špatně. Naopak. Poznal jsem jiná místa, jiné lidi, slyšel jiné jazyky a nějakou dobu jsem tam žil úplně normální život.
Jenže i když mi tam vlastně bylo dobře, pořád jsem někde uvnitř cítil jednu věc:
Není to můj domov.
Nedokázal bych tehdy úplně vysvětlit proč.
Nebyla to jedna konkrétní věc.
Spíš krajina. Jazyk. Místa, která znám odmala. Lidé. Vzpomínky. Ten zvláštní pocit, že někam patřím, aniž bych o tom musel přemýšlet.
A právě pobyt jinde mi paradoxně pomohl pochopit, co pro mě moje země znamená.
OSOBNÍ ROVINA
Příběh skladby
Když se dnes dívám na krajinu kolem sebe, nevnímám ji už jen jako pole, lesy, řeky a kopce.
Přemýšlím, kolik generací po té stejné zemi chodilo přede mnou.
Kolik lidí se tu narodilo.
Kolik jich tu pracovalo, milovalo, vychovávalo děti, bojovalo a pohřbívalo svoje blízké.
A pak mi dochází, že moje přítomnost je jen malá část mnohem delšího příběhu.
Proto je pro mě důležitá věta:
Má země není jen jméno na mapě.
Protože domov pro mě není jen hranice nakreslená na papíře.
Je to vztah.
K místům.
K lidem.
K tomu, co bylo přede mnou.
A taky k tomu, co po mně jednou zůstane.
SLOVA
Jak vznikal text
Text jsem chtěl postavit na obrazech země a paměti.
Hlína.
Kořeny.
Lípy.
Řeka.
Studna.
Hroby.
Obyčejné věci, které tu byly dávno před námi a pravděpodobně tu budou i dlouho po nás.
Proto tam je:
Země má… spí v kořenech lip, v písních dědů, co šeptaj přes hrob.
Nechtěl jsem ale z minulosti dělat nějakou dokonalou pohádku.
Tahle země zažila války, bolest, zradu i chvíle, kdy hořela.
Proto text říká:
Země hořela, země krvácela, ale nezemřela – v nás zůstala.
Právě její jizvy jsou součástí jejího příběhu.
Stejně jako jsou jizvy součástí člověka.
A pak je tam část, která je pro mě osobní:
Viděl jsem moře, slyšel cizí jazyky, žil jsem z dálky, dýchal jiný vzduch.
Tohle není odmítnutí světa venku.
Právě naopak.
Člověk někdy musí odejít, aby pochopil, odkud vlastně je.
DNES
Co pro mě znamená dnes
Dnes pro mě „Země má“ není skladba o tom, že jinde je všechno špatně a doma všechno dobře.
Tak to necítím.
Žil jsem jinde a měl jsem se tam vlastně fajn.
Ale domov je něco jiného než místo, kde se člověku dobře žije.
Domov je místo, které v sobě nosíš, i když jsi stovky nebo tisíce kilometrů daleko.
Proto mě tolik zasahuje část:
Ale když sním… slyším jména z polí, kde babička šeptala Otče náš…
Protože přesně tak se některé věci vracejí.
Ne jako velká slova.
Ale jako obrazy.
Hlas.
Krajina.
Vzpomínka.
A najednou víš, odkud jsi.
Dnes pro mě tahle skladba znamená hlavně to, že domov si člověk někdy uvědomí nejvíc až ve chvíli, kdy od něj odejde.
Můžeš být někde spokojený.
Můžeš tam mít práci, přátele i dobrý život.
A přesto někde hluboko cítit:
Tady žiju. Ale doma jsem jinde.
A právě proto je pro mě důležitý i konec skladby:
Jednou přijde den, kdy mé jméno zmizí, ale ty, dítě, půjdeš dál.
Protože jednou tu nebudeme.
Stejně jako tu už nejsou lidé před námi.
Ale země zůstane.
Další generace po ní půjde dál.
Možná jednou uslyší stejný vítr.
Dotkne se stejné hlíny.
A na chvíli ucítí, že v tom příběhu není sama.
Země má.
POSLECHNI SI SKLADBU