PŘÍBĚH SKLADBY
Žiju si to, jak to přijde
„Žiju si to, jak to přijde“ vznikla z potřeby napsat něco jednoduššího.
ZAČÁTEK
Proč vznikla
„Žiju si to, jak to přijde“ vznikla z potřeby napsat něco jednoduššího. Ne skladbu o velkém boji, pádu nebo nějakém životním zlomu.
Spíš o obyčejném dni.
O tom, že ne každý den musí být zásadní. Někdy je člověk unavený, někdy nestíhá, někdy má všeho dost. Ale pak si dá kafe, vyjde ven, potká někoho blízkého a najednou zjistí, že ten den vlastně vůbec není tak špatný.
Chtěl jsem napsat skladbu o tomhle obyčejném pocitu.
Neřešit všechno najednou. Prostě žít.
OSOBNÍ ROVINA
Příběh skladby
Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak snadno člověk začne pořád něco řešit.
Co musí udělat. Co nestihl. Co bude zítra. Co by měl změnit.
A někdy se z toho úplně vytratí samotný život.
Přitom často stačí málo. Na chvíli přestat tlačit. Jít ven. Dát si kafe. Zavolat někomu. Prostě vypnout hlavu.
Žiju si to, jak to přijde.
Neznamená to, že je mi všechno jedno.
Spíš že nechci bojovat s každou věcí, kterou stejně nemůžu ovlivnit.
Co zvládnu, udělám.
A co dnes nezvládnu, počká.
SLOVA
Jak vznikal text
U tohohle textu jsem nechtěl žádné velké obrazy ani složité metafory.
Proto začíná úplně obyčejně:
Dám si kafe, protáhnu se.
Protože někdy právě takové maličkosti člověka vrátí zpátky do normálu.
Druhá sloka je zase o lidech kolem nás. Každý něco řeší a každý si něco nosí v sobě. Ale nemusíme všechno rozebírat.
Někdy úplně stačí:
Jdem ven.
Třetí sloka už je pro mě asi nejdůležitější. Je o chvíli, kdy si uvědomím, že všechno běží moc rychle a já se tomu snažím stačit.
A pak přijde rozhodnutí:
Tak zpomalím a dám si chvíli, ať zas cejtím, kdo vlastně jsem.
Právě tam se podle mě ukazuje, o čem celá skladba ve skutečnosti je.
DNES
Co pro mě znamená dnes
Dnes pro mě tahle skladba znamená připomínku, že nemusím pořád běžet.
Nemusím každý den něco dokazovat.
Nemusím všechno stihnout.
A nemusím mít výčitky jen proto, že jsem si na chvíli dovolil nic neřešit.
Nejvíc to shrnuje bridge:
Stačí jít krokem, není nutný běžet stále.
Protože život není závod.
A čím dál víc mám pocit, že je škoda ho celý strávit tím, že člověk jen dohání další věc.
Někdy je lepší prostě zpomalit.
A žít si to, jak to přijde.